Efektní metafory mají tužší život než myšlenky, které jsou jimi ilustrovány. To je známo už od dob Karla Marxe a potvrzuje to i „bezpapírová kancelář“. Dnes nám myšlenka, že veškeré papíry budou nahrazeny kancelářskými programy typu Word a Excel může připadat stejně naivní jako monochromatické monitory v kosmických korábech budoucnosti, kde se kosmonauti honí s Vetřelcem. Ale právě tohle bylo bezpapírovou kanceláří míněno v roce 1993, kdy Microsoft spustil gigantickou marketingovou kampaň.
Kampaň, z níž dnes zůstal jen působivý slogan a stohy rozhovorů, článků a úvah, které vysvětlují, proč skutečně bezpapírová kancelář nebude hned tak existovat.
Myšlenka bezpapírové kanceláře vlastně byla mrtvá už v roce 2000, kdy se definitivně potvrdilo, že elektronizace znamená boom pro papírenské odvětví a že papírů na stolech dramaticky přibývá. A potvrzuje to i každodenní zkušenost. Je velmi pohodlné, když si můžeme vytisknout to, na čem pracujeme. Když můžeme do dokumentu čmárat poznámky a malůvky a zase je škrtat, vstrčit papír do tašky nebo jej třeba vztekle roztrhat. S žádným počítačovým nástrojem se nedokážeme cítit stejně přirozeně. Nemluvě o tom, že papír můžeme nosit v kožených deskách a psát na něj luxusním plnícím perem. Pokud vím, luxusní textový editor, jehož grafiku osobně vytvořil známý módní návrhář, zatím nikdo nenabízí. A nikdo by jej ani nechtěl.
Přinejmenším je tomu tak v současné generaci. Možná, že po nás přijdou lidé, pro které bude práce s dotykovou obrazovkou nebo jiným nástupcem ovládání myší stejně jednoduchá jako pro nás papír. Ale hned tak to nebude. I elektronické knihy se prosazují jen velmi pomalu, nejen kvůli ceně.
Je nejvyšší čas přestat se bezpapírovou kanceláří zdržovat a vrátit se k termínu, který razila podstatně dříve společnost IBM – automatizovaná kancelář. To je totiž něco, co dává smysl. Protože přestává jít o změnu materiálu, ale o odbourání stupidních činností, kterými musíme trávit čas, který bychom mohli věnovat něčemu užitečnějšímu.
Třeba:
- vyplňování těch samých údajů do různých dokumentů a formulářů
- dohledávání papírů v archivu
- přepisování údajů z papíru, včetně toho, že přitom děláme chyby a musím to pak opravovat
- nošení papíru s razítkem mezi úřady a odděleními, případně zjišťování, kde se papír ztratil
Zkrátka. Slogan bezpapírové kanceláře nám brání vidět, že přínos není ve změně materiálu, ale v tom, že se věci dělají jinak. Lépe, rychleji a s dodržováním pravidel. A o to jde.
Verze pro tisk
