Czech POINT je nesporně projekt v mnohém unikátní, ale při jeho realizaci bylo třeba vyřešit i některé problémy, které unikátní nejsou. Z hlediska IT architektury je totiž možné popsat jeden z aspektů zadání takto: jak uživatelům jednoduše umožnit přístup k několika aplikacím najednou a jak vytvořit podmínky pro budoucí hladké přidávání dalších systémů a registrů. V případě Czech POINTu bylo vše ještě komplikováno tím, že se jedná o uživatele z různých organizací, s různými softwarovými balíky a verzemi instalací.
Roztříštěnost, middleware nebo špagety?
Dokážete si představit, že by firma přešla řekněme ze SAPu na Oracle Financials, aniž by si toho uživatelé všimli? S formulářovým rozhraním by to nebyl problém.
Obvyklá řešení jsou v zásadě dvě. V mnoha organizacích je tomu tak, že do pracovních stanic jsou nainstalovány klienty různých aplikací a uživatel mezi nimi přepíná. Může se podívat do provozně-ekonomického systému, do fakturačního, do aplikace pro řízení vztahů se zákazníky, do plánování výroby či kamkoliv jinam. Pokud mu to uživatelská práva umožňují, může do nich i zadávat data. Pokud je uživatel natolik technický zdatný, že práci se všemi systémy zvládne bez problémů, zbývá už „jen“ otázka správy takové sítě. V případě zavedení každé další aplikace nebo její významné změny to znamená instalovat klienta do všech počítačů, vyškolit uživatele, projít obdobím uvádění do provozu, odpovídat na dotazy v prvních týdnech…Řadě organizací ovšem nezbývá než takovým martýriem pravidelně procházet. A jiné se mu vyhnou tak, že k většině aplikací poskytnou přístup jen některým uživatelům – další své požadavky posílají na papíře k těmto vybraným uživatelům, případně je žádají o výpis ze systému.
O něco elegantnější cesta je integrace aplikací, ať už cestou „špaget“ (tedy rozhraní každého s každým), prostřednictvím integrační platformy nebo jejich kombinací. Uživatel se loguje do jednoho ze systémů, jehož prostřednictvím přistupuje i k informacím uloženým v dalších aplikacích a databázích. Zjednodušení podpory uživatelů je ovšem bohatě vykoupeno otázkou integrace systémů – asi nejkomplikovanějším podnikem, k jakému se může IT v jakékoliv organizaci odhodlat. Navíc asi neexistuje případ, že by byly integrovány skutečně všechny aplikace, s nimiž mají uživatelé co do činění.
Poučení z vývoje Czech POINTu
A pak je tu Czech POINT. Na jedné straně tisíce uživatelů, na druhé straně čtyři nezávislé informační systémy, přičemž tento počet není konečný a postupně se bude rozšiřovat. Jednoduché a elegantní řešení se jmenuje formulářové rozhraní. Jak projekt Czech POINT potvrdil, má mimo jiné následující výhody.
- Mizí problémy s centrální správou klientů v počítačích. Uživatelé si jednoduše stáhnou bezplatnou vyplňovaní aplikaci 602XML Filler. Aktualizace jsou řešeny centrálně, uživatel je ani nemusí zaznamenat.
- V budoucnosti bude možné kdykoliv připojit cokoliv dalšího. V případě Czech POINTu to nejsou jen další centrální registry, ale i spisové služby a další systémy úřadů a organizací, které provozují kontaktní místo.
...bude možné kdykoliv připojit cokoliv. V případě Czech POINTu to nejsou jen další centrální registry, ale i spisové služby.
- Pokud dojde k výměně aplikace, uživatel si toho ani nemusí všimnout. Má svou obrazovku, dělá s tím to, co dosud. Dokážete si představit, že by firma přešla řekněme ze SAPu na Oracle Financials, aniž by si toho uživatelé všimli? S formulářovým rozhraním by to nebyl problém.
- Jednoduché ovládání. To potvrdil i Czech POINT – na mnoha místech trvalo zaškolení uživatelů hodinu či dvě.
- Rychlé nasazení. Ani v případě tak obrovského projektu, jakým je Czech POINT, netrvala příprava pilotního provozu více než dva měsíce.
Primitivní, ale účinné, mohli bychom poznamenat s klasikem filmového zločinu. Milovníci sofistikovanějších řešení mohou pochopitelně upřednostnit cestu několikaletého integračního projektu. Ochotných dodavatelů platforem není málo. Ale pro daňové poplatníky je určitě dobře, že Czech POINT vystačil s obyčejným formulářovým rozhraním.
Verze pro tisk
