Elektronická komunikace jen dobrovolně? Nesmysl ze samého principu!

Sympatie, které provázejí skutečnost, že německý systém garantované komunikace je dobrovolný, je v určitém smyslu pochopitelný. Všichni máme raději věci dobrovolné než povinné. Obávám se však, že v tomto případě technologičtí experti nepochopili, v čem spočívá garantovaná komunikace a role státu.

Všichni rozumíme tomu, že zajištění vymahatelnosti práva je jednou za základních rolí státu. Neustále slyšíme nářky na pomalé rozhodování soudů a různé další nedokonalosti. Oprávněně. Pokud se nemůžeme domoci nároků, které vyplývají z řádně uzavřených smluv, ochromuje to podnikání i běžný občanský život.  Asi nikdo se nechceme vracet do dob, kdy byli při uzavírání opravdu důležitých smluv bráni rukojmí.

Nejde ale jen o fungování soudů. Nutnou součástí kvalitního právního prostředí je také to, že stát svým občanům garantuje, že bude možné doručit jakýkoliv dokument komukoliv v rozumném čase. V prostředí, kde nikdy není možné vyloučit, že se druhá strana odpojí z komunikace, neexistuje žádná jistota. Co, když mi obchodní partner nezaplatí a já mu nebudu schopen poslat upomínku, protože mezitím přestal přijímat zprávy? A zase se dostáváme k těm rukojmím.

Dobrovolná elektronická komunikace v tomto kontextu znamená, že za skutečnou poštu pokládá stát papírovou poštu. Role elektronického kanálu by byla spíše doplňková a extrémně nedokonalá. V případech, kdy mezi obchodními partnery mizí důvěra a hrozí spor, se nejspíš začnou uchylovat zpět k papírové poště.  Ostatně, takto nedokonalé jsou o poštovní datové zprávy v systému datových schránek. Řeším-li nějakou nepříjemnou záležitost s úřadem, mám jistotu, že můj dopis převezme. Při sporu s komerční firmou to tak jednoduché není.

Dobrovolná garantovaná komunikace je tedy z principu nesmysl. Pokud si partneři důvěřují, nepotřebují státní garanci komunikace. A tam, kde si nedůvěřují, je kanál nepoužitelný kvůli dobrovolnosti. To je samozřejmě zjednodušující – existuje skupina případů, kdy si partneři důvěřují, a přesto se jim může hodit státem garantované potvrzení, že dokumenty byly předány (například kvůli požadavkům jiných úřadů). Nicméně stále platí, že ty vlády, které to s elektronickou komunikací myslí vážně, ji budou muset dříve či později zavést jako povinnou.