Lze v historickém prostoru střední Evropy, kde je dědictví byrokratismu habsburské monarchie dosud silně přítomné, vůbec předpokládat úřadování „bez papíru“? Vždyť si stále potrpíme na výčet titulů před i za jménem, všemožná potvrzení týkající se čehokoliv, zkrátka jen to, co je psáno (rozuměj na papíře), bývá dáno... To se přece nemůže neprojevit na fungování jak komerčních firem, tak zejména organizací ve veřejném sektoru!
Kupodivu duch starého mocnářství nemusí být tak svazující, jak by se zdálo. Příkladem budiž náš jižní soused, s nímž navzdory občasným vzájemným půtkám máme více společných rysů, než by patrně jedné i druhé straně bylo milé.
Rakousko urazilo směrem k e-governmentu – neboli efektivnímu výkonu veřejné správy a její elektronizované (tj. do značné míry bezpapírové) podobě – pořádný kus cesty, možná největší ze všech zemí Evropské unie. První krůčky byly učiněny již na počátku devadesátých let, následovalo postupné rozšiřování služeb e-governmentu, mj. zavedení elektronického podpisu již v roce 2000. Spolkový zákon z roku 2004 zpřesnil principy fungování elektronické komunikace mezi občany a státními úřady s důrazem na jednoznačnou identifikaci osob při zachování ochrany osobních údajů (jedinec je např. v databázi každého sektoru veřejné správy veden pod jiným identifikátorem).
V letech 2005 až 2006 byly jednotlivé, do té doby poněkud roztříštěné iniciativy soustředěny v platformě nazvané Digital Austria. Jejího řízení a koordinace aktivit v oblasti e-governmentu se ujal spolkový šéf informatiky. Ano, Rakousko totiž disponuje „centrálním úřadem pro elektronickou správu státu, moderní technologie a internetovou komunikaci mezi státními úřady a občany“, který je součástí spolkového kancléřství. Ovšem ještě podstatnější je, že hlavní odpovědnost za efektivní elektronizaci převzal osobně předseda vlády a neváhal tuto oblast označit za jednu z hlavních priorit.
O něčem podobném si v České republice zatím můžeme nechat jenom zdát.
Verze pro tisk
