Jan Petr: Banky jsou pozadu v komunikaci elektronickými kanály

Vaším mottem je, že zaměstnancům podniků, úřadů a bank šetříte desetitisíce hodin, které by trávili papírováním. Jak toho docílíte?

Takovou elektronizací, která reálně snižuje pracnost.

Ono není tak těžké papír prostě nahradit elektronickou verzí dokumentu, tím se však od papírování dostaneme k e-papírování. Tak je tomu u většiny dnes využívaných aplikací – fakticky pouze lepším či horším způsobem nahrazují papírový proces nebo pro některé jeho kroky. Internetové formuláře, které najdete v různých aplikacích od elektronického bankovnictví až po hypotéční smlouvy, nevytvářejí dokumenty s právním účinkem, se kterými by bylo možné dál pracovat. Pouze sbírají data, která se uloží do databáze a teprve následně se z nich vytvoří tisková sestava.

Má-li elektronizace lidem opravdu šetřit práci, musí elektronické řešení splňovat několik podmínek. Musí být dostatečně uživatelsky jednoduché, provádění změn musí být velmi snadné, musí vznikat dokumenty s právním účinkem a jednou zadaná data musí být k dispozici v takové podobě, aby s nimi mohly pracovat další aplikace. Tak fungují inteligentní formuláře.

Když se podíváme na váš referenční list, z řad bank působících v České republice tam není téměř žádná (s výjimkou Citibank). Znamená to, že banky jsou s papírováním pozadu?

Před krizí platilo, že banky měly tendenci preferovat komplikovanější a dražší řešení od globálních dodavatelů. To se ale mění. Dnes banky vybírají racionálněji, takže příležitost dostávají i dodavatelé, jako jsme my. A lidé v bankách mnohdy s údivem zjišťují, že za zlomek ceny dostávají produkt se stejnými funkcemi a lepší podporou.
Naše řešení využívá například ČNB a řada menších finančních institucí. V současné době realizujeme projekty ve dvou velkých retailových bankách.

Nechci hodnotit, zda banky jsou nebo nejsou pozadu. Zkuste ale své bance poslat dokument podepsaný elektronickým podpisem. Jen málokterý ústav je schopen jej akceptovat.  A ty, které to dělají, vesměs nejsou schopny rozpoznat pravý elektronický dokument od nepravého. Nebo zkuste zavolat do své banky, že si nechcete chodit na poštu pro doporučené dopisy a ať vám pošlou dokument do datové schránky. Také elektronické formuláře, které visí na webových stránkách bank, jsou technologicky minimálně o generaci pozadu za moderními řešeními, jaké dnes nasazuje veřejná správa.

Kdybyste se podívali dovnitř ústavů, ukázal by se vám velmi podobný obrázek. Pro ilustraci stačí uvést, že řada bank, která dostává od státní správy elektronické dokumenty do datové schránky, je tiskne a dále zpracovává papírově!

O generaci pozadu? Není to nadsázka?

Ne není. 90% současných aplikací bank pro klienty (WEB aplikací) nepracuje s doklady, ale s daty. Uživatel zadává někam data, prochází postupně obrazovkami a pokud, nedej Bože, v sedmém kroku zjistí, že neví nějaký důležitý údaj nebo mu spadne wifi, všechno dosud vyplněné zmizí a můžete začít krokem jedna.  Pro inteligentní formuláře je „save“ nativní funkce.
Mnohem větší problém je však na konci procesu. Data někam odejdou. To je jako kdyby vám paní na přepážce řekla, tak jste mi to pěkně nadiktoval a na shledanou. Ale ve skutečnosti vám ta paní nechá věc zkontrolovat a podepsat, čímž vznikne doklad s právním účinkem. To webové formuláře neumí. Různé aplikace se to snaží všelijak obcházet, ale pořád je to velice nešikovné.  

Tvrdíte, že dnešní informační systémy brání zavádění změn. Můžete to prosím nějak konkrétněji přiblížit?

Nejlépe to lze ukázat na situaci, kterou v různých obměnách prožívají znovu a znovu v různých finančních ústavech. Lidé z obchodních útvarů přijdou s nápadem na novou službu zákazníkům. Předají požadavek útvaru IT, protože potřebují přizpůsobit informační systémy.

A rychle se ukáže, že poměrně jednoduchý požadavek má v rámci složitého supersystému dopad na další obchodní procesy a že vyžaduje zásah celé řady specialistů. Je tudíž nutné zapojit desítky konzultantů, analytiků, systémových architektů, specialistů na bezpečnost, ochranu osobních údajů, kvalitu jakosti, řízení projektů a další.

Výsledný projekt bude stát několik milionů a bude trvat minimálně půl roku.  Jednoduchý požadavek zadavatele se změní na složitá překrývající okna menu a submenu kde jen zaškolení zabere neuvěřitelně moc času. To je cena za složitost informačních systémů, se kterými banky pracují.

Je vůbec možné postupovat jinak? Není to prostě nutná daň za to, že žijeme ve věku informačních technologií?

Podívejte se na Czech POINT! Není tomu dlouho, co dokázal zavést více než 30 nových produktů přibližně za dva měsíce. Ukažte mi na českém trhu banku, která dokáže tak rychle zavést jediný produkt!

Přechod od papírových k elektronickým originálům totiž otevírá cestu k jiné architektuře informačních systémů. Zákaznické procesy je nemusí být pokrývány v rámci obrovských složitých systémů, ale malými chytrými miniaplikacemi, které lze měnit během několika hodin nebo dnů.

Radíte tedy, aby banky zahodily dosavadní informační systémy a nahradily je malými aplikacemi?

V žádném případě ne! Ty velké složité supesystémy budou nadále mít svůj význam. Budou v nich například udržována data o zákaznících a transakcích. Ale vlastní obchodní procesy by se měly odehrávat mimo tyto složité superaplikace. Přijetí nového požadavku zákazníka, schválení faktury k proplacení, přidělení úvěru – to všechno jsou procesy, které mohou být řešeny bez nutnosti zasahovat do jádra obrovského supersystému.

Příkladem takového uspořádání jsou datové schránky. Robustní systém s přesně definovanými rozhraními a kolem něj síť miniaplikací pro obsluhu uživatelů. Informační systém datových schránek byl díky tomu schopen udržovat dvě verze uživatelského rozhraní, takže když prezident podepsal novelu zákona o eGovernmentu, stačilo pouhých pět dnů k provedení změn. To by bylo s klasickým informačním systémem nemyslitelné.

Celý text rozhovoru najdete zde.

Mohlo by vás zajímat